Vaclav Noid Bárta v Laponsku

 Oblast okolo polárního kruhu je jako stvořená pro cestovatele, kteří touží po dobrodružství a dokážou ocenit krásnou přírodu. Mezi takové patří i hudební skladatel, aranžér a zpěvák Václav Noid Bárta, který vyrazil s CK Periscope spolu s bratrem do finského Laponska.

Protože oba s bráchou milujeme zimu a opravdovou, civilizací nezkaženou přírodu, Laponsko nás velmi lákalo. Brácha je můj parťák a zároveň nejlepšíkamarád. Máme společného koníčka, a tím je příroda. Respektive přežívání v přírodě, stavění bivaků… zkrátka baví nás zkoušet, jak se dá co nejdéle vydržet v přírodě s co nejméně věcmi.

Mysleli jsme si, že nám budou stačit naše kvalitní péřovky, ve kterých v pohodě trávíme zimu na  horách, ale hned po  příletu do  Rovaniemi, což je takové „hlavní město“ finského Laponska, jsme se přesvědčili, že to je omyl. Bylo 33 stupňů pod nulou, takže jsme se velmi ochotně převlékli do polárních kombinéz, bot, čepic a rukavic, které tu běžně půjčují. Od té doby už nám zima nebyla, a to teplota ještě o dost klesla.

Měli jsme pronajatý krásný srub v  Medvědím brlohu, což je malá osada na samotě uprostřed lesa, vzdálená asi hodinu cesty od Rovaniemi. Dovezla nás tam místní dodávka, ale pokud máte zájem, můžete sem dojet přímo z letiště na sněžném skútru.

Na sněžném skútru jsme se projeli hned první den, abychom se seznámili s okolím. Byl to adrenalin, ale musím říct, že ještě krásnější zážitek pro náspředstavovala jízda se psím spřežením. Je to nádherný pocit, když vás psi táhnou na saních tichou, zasněženou krajinou a vy je jen lehce kočírujetea máte čas uvědomit si tu krásu kolem sebe. Taky jsme se kvůli tomu jednou nabourali – brácha se tak kochal, že zapomněl šlapat na  brzdu na  sanícha naši psi se zamotali do spřežení před námi…

No to byl další velký zážitek… Původně jsem si myslel, že je to atrakce jen pro děti, ale kdepak, skvěle se baví i dospělí. Nám se třeba stalo, že se sob,který táhl saně za námi, trochu splašil. Tak jsme měli co dělat, abychom toho našeho uřídili. Jsou to zajímavá zvířata, a občas i trochu umanutá.

Na to už nám bohužel nezbyl čas. Ale jeden den jsme si udělali dlouhý výlet na  sněžnicích do  volné přírody. Chtěli jsme si vyzkoušet bivak, lovení ryb na dírkách a zajímalo nás, jak se dá v takových podmínkách rozdělat oheň. Nakonec se nám to povedlo, ale je to hodně obtížné.

Do ledového hotelu jsme dojeli na sněžném skútru. Byl postavený z ledových kvádrů vykutaných ze zamrzlého jezera. Sice jsme tu nepřespali, což by mě moc lákalo, ale aspoň jsme si zkusili lehnout na lůžka z ledových kvádrů pokrytá sobími kožešinami.

Svatebního apartmá jsem si všiml, i  té ledové kaple s  lavicemi pokrytými sobími kožešinami… To musí být zajímavé…

Moc nám chutnal sobí guláš se šťouchanými brambory a  brusinkovou omáčkou i  další speciality, které jsme mohli okusit v  Medvědím brlohu.

Vzpomínám si, že guláš jsme jedli z krásných misek vydlabaných ze dřeva v přístřešku u jezera, kde jsme se učili rybařit na dírkách. To je tradiční způ sob rybolovu, kdy se do ledu vyvrtají speciálními vrtáky otvory, do nichž se ponoří návnada uchycená na malých prutech.

Ano, to si přesně pamatuju, jak brácha přiběhl do  srubu a  volal nějaké „uhuhuhu…“ a táhl mě ven. A pak jsme zírali na to zelené divadlo na obloze. Světla se měnila, ani se ta krása nedá slovy popsat. Jsem rád, že se nám ji podařilo zachytit i na foťák. Pak se nám polární záře zopakovala ještě dvakrát, ale už nikdy ne tak intenzivně.

Jak jste byl spokojený s organizací zájezdu? Myslíte si, že se do Laponska ještě někdy vrátíte?

Celé zajištění cesty od CK Periscope bylo perfektní. Do Laponska a do Medvědího brlohu se stoprocentně někdy vrátím, a asi zase v zimě. Když si vzpomenu, jak jsem se sebral a  šel sám pět kilometrů lesem na  sněžnicích, vnímal jen tu krásnou přírodu a to ticho…